Antonín Kanta
FOTOGRAFIE
3. ledna –15. března 2011
Geometrie ve fotografiích Antonína Kanty
Antonín Kanta (26. 11. 1952) je i není neznámý - stále zvídavý Ludvík Kundera jej před několika lety přizval k společným výstavám Sdružení Q i k několika výstavám „ve třech“, jihlavští členové Klubu konkrétistů se s ním přátelí, ale jeho izolace v Hamrech nad Sázavou, dnes de facto součásti Žďáru, je samozřejmě mnohdy hadicapující. Například když jsme s Václavem Malinou, ředitelem Galerie města Plzně, připravovali pohled na to nejkvalitnější ze současné, aktuální výtvarné scény v kraji Vysočina, neboť on programově postupně představuje to, co je skutečně živé a aktuální mimo hlavní centra a zvolil jako klíč jednotlivé kraje, byl Kanta pro nás největším překvapením svou originalitou ! Tehdy jsme vystavili to nejsoučasnější, dva soubory výtvarně fascinujících vlastně sui generis makrofotografií, detailů struktur určitého objektu. Rajskou zahradu, 2008 objevil v sekvencích zmačkaného igelitu (!), zvláštní konceptuální vazbou byla stejně jedinečná série Obrazy snu a skutečnosti, 2007 - esteticky jedinečné detaily z pracovního stolu společného přítele Františka Dörfla, s Jindřichem Boškou dvěma jihlavskými protagonisty KK již za jeho začátků v roce 1968. To, co jsem viděl, mne tak zaujalo, že jsem se rozhodl : „chci vidět skutečně vše“. Stalo se – a byl jsem nadšen kvalitou a autenticitou dosavadního díla i jeho kvantitou, dovolující umělci určitý problém dořešit do konce … Kanta se záměrně nikdy nechtěl fotografováním živit, aby nepodléhal jakýmkoliv mimouměleckým tlakům, ale je to skutečně jeho celoživotní vášeň. Skoro dvě desetiletí úspěšně vystavoval své reportáže a potom, v osmdesátých letech, si uvědomil, že jej dosavadní reportážní série, především sportovní, byť stále více akcentoval ryze výtvarné kvality, již nezajímají - a že jeho další tvorba bude jiná. A byl jsem mile překvapen, že do sféry ryze výtvarné problematiky vstoupil právě užíváním jazyka geometrie. Cyklus Síla tvarů z roku 1989 je dokonce trochu herezí klasických fotografických pravidel. Krásný ženský akt v něm drží v pěti variacích různě velké trojúhelníky. Potom ovšem opatrně všechny trojúhelníky vyřezal, jedna série vznikla jejich nahrazením fialovou fólií, druhý fólií oranžovou. Obojí krásné, ovšem jako radikální barevný kolážový zásah do obvykle intaktní plochy černobílé fotografie. Potom experimentoval s fotografováním různých komorních geometrických objektů, jež si sám vyřezával a sestavoval, různě modifikoval práci se světlem a stíny, vše v tonalitě černobílé fotografie …V cyklu Modrá a žlutá z roku 1994 radikálně zasáhl kolorováním několika detailů černobílé geometrické struktury, vzniklé fotografováním sestavy skel. A v roce 1996 vznikal soubor Setkání v prostoru : tam skutečně jedinečně využil vztahu geometrické skladby, zase to samozřejmě byly klasické černobílé fotografie, a barevných zásahů v podobě fialových linií a žlutých ploch. Prostorová geometrická skladba, vytvořená vždy vzájemným podpíráním dvou nebo více kartónových obdélníků či čtverců, jistě velice komorní, sloužila samozřejmě pouze jako fotografovaný model. V něm neurčitý prostor zbavil celou sestavu dimenzí, takže působí skoro monumentálně. A barevné kontrapunkty žluté vznikly kolorováním některých geometrických ploch, objevivších se jako logický důsledek určité geometrické sestavy – a stávají se tak další estetickou, komunikační kvalitou, stejně jako fialové linie, akcentující a esteticky přehodnocující třeba jenom jediné místo, jediné setkání dvou ploch. Obojí má samozřejmě také svým způsobem konceptuální povahu : vytváří nové, ve skutečnosti třeba nereálné vztahy mezi zvolenými geometrickými elementy. Je to perfektní estetická artikulace – ale zrovnatak je to konceptuální navozování „nemožných vazeb“ mezi zvolenými prvky. Geometrické byly i některé autorovy fotografické koláže a v minulé zimě vznikl dokonce velice subtilní soubor čistých asambláží, cyklus Vánoční, 2009, různě geometricky v ploše organizované háčky, normálně užívané při zdobení vánočních stromečků. V tom je Kanta skutečně jedinečný – všechno je schopen vnímat jako potenciální výtvarnou kvalitu. Tímto užitím toho nejbližšího, co je v domácnosti (ale vlastně také svým radikálním přehodnocením dosavadních fotografických „pravidel hry“) se sbližuje v nejširším smyslu slova se stejně ojedinělým, bohužel již ukončeným dílem Běly Kolářové, samozřejmě v úplně jiné, své osobité syntaxi ….Každé setkání s Antonínem Kantou je vždy také setkáním s tvůrcem, schopným vše přehodnotit do neutilitární podoby autentického uměleckého díla, což je vždy vzácné, stejně jako to, že si ve své izolaci, odkázán jen na dostupnou literaturu a kontakty s kolegy, uvědomil, co již ve fotografii vykonal a jak radikálně odlišná tedy musí být jeho další cesta .
Jiří Valoch
Antonín Kanta
SAMOSTATNÉ VÝSTAVY po r. 1990
1990 Ústí nad Labem, Galerie Na terase
1991 Neratovice, Dům kultury Spolana
Plzeň Městské kulturní středisko Centrum
1992 Žďár nad Sázavou, Osvětový dům
1994 Praha - Bohnice, Kulturní dům Krakov
Žďár nad Sázavou, Stará radnice
1995 Karviná, lázně Darkov
1996 Mariánské Lázně, Fotogalerie Král
1997 Velké Meziříčí, Jupiter Club
Žďár nad Sázavou, Stará radnice
1999 Moravská Třebová, Galerie umělecké fotografie
Žďár nad Sázavou, Městské divadlo
2000 Znojmo, Galerie Taurus
Žďár nad Sázavou, Stará radnice
Havlíčkova Borová, Galerie U muzea
2001 Bystřice nad Pernštejnem, Kulturní dům
2002 Žďár nad Sázavou, Čechův dům
Dačice, Městské muzeum a galerie
2003 Žďár nad Sázavou, Stará radnice
Blansko, Galerie města Blanska
Nové Město na Moravě, Horácká galerie
2004 Třebíč, Zadní synagoga, Prosté privátní objevy
Třemošnice , Městská galerie
Žďár nad Sázavou, Raiffeisenbank a.s.
Žďár nad Sázavou, Stará radnice, Tváře tváří
2006 Třebíč, Galerie Malovaný dům
2007 Žďár nad Sázavou, Kanta a Vízner v Evropě,
Galerie Evropa, s Františkem Víznerem
Tišnov, Galerie Jamborův dům
Dačice, Městské muzeum a galerie
2009 Žďár nad Sázavou, Stará radnice, Sny a skutečnost
KOLEKTIVNÍ VÝSTAVY po r. 2000
2000 Horáčtí umělci 2000 - V. členská výstava Klubu výtvarných umělců Horácka,
Žďár nad Sázavou, Stará radnice a Regionální muzeum
Horáčtí umělci 2000, Bystřice nad Pernštejnem, Kulturní dům
2001 Výtvarná Vysočina 2001, Jihlava, Oblastní galerie Vysočiny
Festival Sdružení Q, Žďár nad Sázavou, Regionální muzeum
2002 Výtvarná Vysočina, Třebíč, Západomoravské muzeum
3. salón Sdružení Q, Blansko, Galerie města Blanska
Výtvarná Vysočina, Nové Město na Moravě, Horácká galerie
Slavnosti jeřabin - Odkrývání vrstev (času, nitra, tvořivosti), Žďár nad Sázavou,
Stará radnice
2003 Slavnosti jeřabin – Znaky vzdálených příbuzností, Žďár nad Sázavou,
Regionální muzeum
Sdružení Q, Brno, Galerie U dobrého pastýře
2004 Zřetelné přibližování, Blansko, Galerie města Blanska,
(s J. Dočekalem, B. Pejchalem, M. Štěpánkem, J. Vyskočilem)
2005 Slavnosti jeřabin – Osa nesouměrnosti – Hommage Miroslav Roštínký,
Žďár nad Sázavou, Regionální muzeum
2006 Nezapomenutelní absolventi, Opava, Galerie U Jakuba
Jihlava, Dům Gustava Mahlera, (s Ludvíkem Kunderou a Jaroslavem Vyskočilem)
Q pro Týn, Týn nad Vltavou, Městská galerie ART CLUB
Patnáctiletý Klub výtvarných umělců Horácka, Žďár nad Sázavou,
Galerie Evropa
2007 Výstava Sdružení Q v Galerii G, Olomouc
2008 Sdružení Q, Kulturní dům Metropol, České Budějovice
Q-revue, Brno, Divadlo Reduta
Zastavení, Žďár nad Sázavou, Stará radnice
Výtvarná Vysočina, Jihlava, Oblastní galerie Vysočina
2009 Vysočinou, Plzeň, Galerie města Plzně
Vysočinou, Nové Město na Moravě, Horácká galerie
Sdružení Q, Křížovce, Galerie z ruky
Sedlčany, KD Josefa Suka, (s Milanem Nestrojilem a Zdeňkem Štajncem)
ZASTOUPENÍ VE SBÍRKÁCH
Národní muzeum fotografie, Jindřichův Hradec
Galerie umělecké fotografie, Moravská Třebová
Galerie V.E.G., Třebíč
Galerie Malovaný dům Třebíč
V četných soukromých sbírkách v České republice
